Deník sezóny 2010


admin - Posted on 29 Srpen 2010

DEN 1 SOBOTA


16:00 dorazil George, Johnny a Véra
17:00 Ivana, Boris, Benesh
18:00 Wondr, Maya, Burdin, kteří se cestou zastavili v hospodě a na zámku v Horšovském Týně

Další dorazili Ing.Arch. Jana Panna s MuDr. Blackoušem, jediná archeoložka Anička Sandanusová se svou družinou tvořenou Sylvou Slezákovou, Katkou Liškovou, Marií Eliášovou a Editou Neumannovou.

Nejprve jsme obdivovali nově zrekonstruovanou bránu a novou kadibudku (na které nikdo nedosáhne na zem), pak už jsme ale naházeli věci do altánku a dali si první pivečko od Standy Poisla (a rakiji). George zahájil už tradičně rýzmberským gulášem a následovala smršť grilovaných klobás a macatých uzenek. Véra všechny přítomné pohostila medovinou a pan Poisl nás nechal uskladnit tekutý chléb ve sklepě. V čele uvítací delegace samozřejmě nechyběl pan Brych, který v tomto roce oslavil své padesátiny.

Podepisování knihy
Boris začal točit dokument
Kluci přidělali plachty
Objednání hermoušů na zítra


Když Standa zavřel, začali jsme se věnovat vlastním zásobám. George se nechal záhy dopravit do penzionu v Kdyni, kam ho dovezl jeho věrný synek. Uvítací kalba byla velmi decentní, i ti poslední dorazili do altánu již kolem třetí hodiny ranní. V záchvatu altruismu jim spící chtěli ulehčit uléhání a nechali jim rozvíceno, což se ukázalo být zásadní chybou. Jakmile totiž ve tři zhasli, všechen hmyz od stropu popadal do spacáků a zahájil nálety na všechny opilce. Zatímco Ivana můru z ucha vydolovala, Johnny zažil několik horkých chvilek, přičemž zásadní roli hrály oční kapky v uchu. Komu se nepodařilo do několika minut usnout, musel se snažit ještě dlouho, neboť Burdinovo mocné chrápání tento proces mnohdy neulehčovalo. Boris se rozhodl s nežádoucími zvuky i extrémním horkem skoncovat a přestěhoval se pod širák zhruba v místech, kde si Benesh našel nejvhodnější čůrací políčko. Alespoň ho ale uprostřed noci nerozptylovaly bitky o toaletní papír ani svůdný pohled na spícího polonahého Burdina.

 

DEN 2 NEDĚLE


10:00 vstávat, přehlídka prádla
Snídaně
Johnny: soda Pražákům: Pražácí vyjeli, ale zákaz vjezdu už někdo ukradl
Od 11:00 nástup do práce – vyčištění nádvoří od kopřiv a suti – zvýšení, vybírání kamenů; pařez pryč. Plán: úprava zdi
 

Alejáci práci milují, a tak se na ní vydrží dívat celé hodiny.

 

 

 


 

3 ještěrky se rozhodly nám projevit svou přízeň a prolézaly z jedné ruky/paže/ramene na druhé.

 

 

 


 

Jako v Rusku...

 

 

 

 


 

Jediná pivní násoska Boris

 

 

 

 


 

Oběd pauza: přání Brychovi – pohoštění medovinou.

 

 

 

 

 

 

Poisl jebal Bobše a Blackouše kvůli objednávání oběda v obědové paize, tak si Blackouš načal lahváče a ohřál párky.

Po obědě většina odpadla, Johnny+Véra a obyvatelky stanu (Sylva, Anna, Katka a Marie) nicméně neohroženě navzdory nesnesitelnému vedru makali dál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Johnny nejdřív chvíli spal, pak zase Véra. Pak jeli na nákup k čongům, kde si koupili spoustu triček, plavky a nějaká trika Burdinovi.
My zatáhli a Benesh taky. Ostatní hráli karty a čekali na přívalový déšť v boudě.
V 7 všichni vyrazili k Orlovi na Bobšovy narozeniny, pizzu a steaky. Pil se Gambáč 11 a dorazili 3 bývalí studenti Aleje – David Pochobradský, Pepa Švanda a Martin Štencel. Připojil se i mladej Brych.
Kluci koupili Koutský pivo a jelo se nahoru. Tam se sedělo, David a Martin hráli na kytary a zpívalo se. Při příležitosti Bobšových narozenin padly Mayiny jablíčka. Stánky i Stánek zazněly, Borisovy slipy, až se Benesh radši šel uklidit k Maye do spacáku. Největší výzva byl Milionář, ale moderní elektronika nám umožnila dohledat správný text. Těšínská nepadla. Giovanna (Jana Sainerová) dorazila s Jirkou asi ve 3 ráno po tradičním Tesco nákupu. Asi do 5 zuřivě hráli na kytaru (Ivana a Boris zhasli v půl 2).

 

DEN 3 PONDĚLÍ Cyril a Metoděj

V 10:00 Johnny dovezl George a jinak nikde nikdo (snad ještě kromě Véry a maturantek). Po nějaké době mrtvoly začaly vstávat z hrobů a Jirka s Giovannou začali vyklízet své zásoby dostačující pro život v divočině po dobu 1-2 měsíců.
Zhruba do 11:00 všichni zuřivě snídali, Jana Panna a Ivana se s hladovým Blackoušem podělili o nějaké pečivo se sýrem a ovoce léčící kocovinu. Mnozí se již po ránu cpali macatými uzenkami, Véra kupříkladu zpucla hned dva párky v rohlíku.
Ivana, Boris, Maya a Wondr usoudili, že zápach je již neúnosný a navíc došla voda v kanystrech, tak dojeli do Podzámčí pro nové zásoby. Ostatní pokračovali v pracích na odklizení suti a vykopávání obr pařezu.
 

K obědu již byly k dispozici hermelíny, kterými většina vzala zavděk. Odpoledne se konečně spustil dlouho očekávaný déšť, který osvěžil vzduch a především zmořeného pana Beneshe.

 

 

 

 

 

Později odpoledne Jana, Wondr, Martin, Maya a Ivana pracovali na rekonstrukci Dianiny prasecké zhroucené zdi – Pepa, Blackouš, Boris, mladej Brych a Burdin občas dovalili hlínu nebo vhodné šutráky. Ostatní pokračovali na nádvoří, jen Giovanna se rozhodla sledovat vše z povzdálí z tepla svého spacáku. George dirigoval a hlídal Beneshe, který vše kontroloval.

 

 

 

Na sedmou se většina vyvalila do Aquaparku, Boris s Ivanou, Beneshem, Georgem a Giovannou (později i Jirkou) šli do Orla na pizzu. Ostatní se kolem 9 připojili na slíbené palačinky (byla bitka, protože navzdory objednávce jich bylo jen 8).
Ivana, Boris a Benesh se rozloučili a vyrazili do Prahy, kde přívaláky rovněž zuřily naplno.

 

Foto, kde zase Boris a Ivana chybí – holt si počkali, až odejedou
 

 

 

 

 

Fotky kromě 2 (autorka Ivana) staženy z http://picasaweb.google.cz/KatieKettu/Ryzmberk2010# zcela bez dovolení Kačky Liškové

 

 

 

 

 

 

 

DEN 4


Když odjeli hlavní narušitelé morálky (rozuměj Ivana a Boris), práce šla hned všem lépe od ruky. Pokračovalo se v kopání, rozvážení hlíny a zarovnávání nádvoří a vrchní architektka Jana stavěla zeď. A pracovalo se opravdu urputně - Doktor Černá ruka i ing. Arch. Panna se museli od středy nezbytně zapojit do pracovního procesu, tudíž naháněli pracovní hodiny, co to dalo. Ostatní se nechtěli nechat zahanbit, takže práce ubývala opravdu rekordním tempem. Když se pak před půlnocí opravdu loučili (a vezli s sebou ještě holky oktavánky), předstírali zůstavší smutek, ale v duchu už kuli pikle. Ve dvě ráno doktor ještě zodpovědně smskou nahlásil příjezd do Prahy, ale to už většina chrupkala a sbírala síly na další den. Stejně tak se ten den rozloučila i stará garda – Martin, David a Pepa, avšak slíbila, jak je ostatně jejich dobrým každoročním zvykem, že příští rok přijedou zas, ale tentokrát už konečně OPRAVDU na více dní.

DEN 5


Ráno se rozloučily zbylé oktavánky a na hradě zůstalo již jen „tvrdé jádro špinavců“. To, přestože nervóznímu Blekoušovi slíbilo, že ho o jeho výsadní postavení na druhém místě TOP 10 pracantů nepřipraví, dělalo samozřejmě pravý opak. Jó, není nad to, když se na sliby svých přátel můžete spolehnout. Hodiny tedy všem naskakovaly jak zběsilé a jediným rozptýlením od tvrdé dřiny byla informace, že pan Vejce s chotí OPĚT odkládají svůj příjezd, a následné spekulace a sázky, zda dorazí vůbec. Jelikož se šlo zase do akvaparku, hodí se zde poděkovat Evropské unii za její pěkný dáreček.

DEN 6


Na čtvrtek byl naplánován vlastivědný a kulturně-poznávací výlet, což někteří špatně pochopili a domnívali se, že to znamená zůstat celý den ve spacáku. Naštěstí se konečně dokodrcali Vejce s Káčou a trochu rozproudili mrtvolno. Hodinu po plánovaném čase odjezdu se opravdu vyrazilo směr vesnička Horšov k místnímu kostelu. Zde nás provedl milý pán a sdělil nám mnoho zajímavých informací o historii této překrásné památky, obtěžoval se ovšem zbytečně, jak se prokáže později, neb většina účastníků během několika hodin úspěšně zapomněla i jméno onoho kostela. (Pro připomenutí: Dominantou Horšova je románský kostel Všech svatých, jehož stavba je v mnoha směrech pozoruhodná. Z nároží čtvercové románské lodi, jejíž zdivo je sestaveno z kamenných kvádrů, vystupuje štíhlá gotická věž. O presbytář s klenbou doplněnou dvojitě vyžlabenými žebry byl kostel doplněn ve třetí čtvrtině 14. stol. V následující stavební fázi získala svatyně boční kapli sv. Barbory s gotickými nástěnnými malbami z konce 14. a konce 15. stol. Znak pánů Dobrohostů z Ronšperka na svorníku prozrazuje, že kapli nechali vybudovat majitelé horšovsko-týnského panství. Na freskách, které jsou poničeny vlhkostí, je opakovaně zobrazena lokalita se štíhlými věžemi, která snad může představovat dávné panorama Horšova nebo Horšovského Týna. Mezi strmými štíty lodi je dosud zachován gotický krov s ondřejskými kříži. Zařízení kostela pochází z 18. stol., hlavní oltář z r. 1747. Na kostelní věži dosud visí zapomenutý středověký zvon od mistra Petra, jehož horní část doplňují jména čtyř evangelistů.) Pak se pokračovalo do Horšovského Týna na prohlídku hradu/zámku/zahrady, každý podle svého gusta. Nejprve jsme se ovšem museli posilnit kafíčkem a dortíky v místní cukrárně, stejně jako po skončení prohlídek. Pot nastal lítý boj a lobbing (zde vynikala především Giovanna a její zmlsané chuťové buňky) o směřování další cesty, který vyústil v rozštěpení gangu – team A (žrouti) ve složení George, Honza, Veronika, Burdin, Radek, Milan, Gigi a Jirka se vydali obědovečeřet do Poběžovic, team kulturních (na výši) jel poznávati město Domažlice (i když se sluší přiznat, že se taktéž napapal v příjemné hospůdce a užil si posezení u kávičky a koktejlů na náměstí). Nasyceni tělesně i duševně setkaly se oba týmy až nahoře na hradě a do noci probíraly své zážitky.

DEN 7


Pokračovalo se ve výkopových, zarovnávacích a stavebních pracích a všechny držela při životě jen vyhlídka na večerní oheň a buřtíky, které se laskavě uvolil zakoupit z Prahy se opět vracející Blekouš. Ten kromě buřtíků přivezl i milé překvapení – pusu Katrin, Janu a Michala, velkého fanouška prsaté Renaty. Po skončení šichty si ještě chlapci splnili svůj odvěký sen – tahat dříví na oheň přivázaný za autem. Sice ona procedura zabrala tak třikrát více času a projely se při ní hektolitry benzínu a zničila náprava, ale to vrhlo jen malý stín na obrovskou radost z dobře provedené a organizačně a technicky perfektně zvládnuté práce na rozzářených chlapeckých tvářích. Ani chutné buřtíky (byť konzumované v deset večer) a plápolající vatra se onomu zázraku nevyrovnala. K posezení u ohně se připojila i milá návštěva všech členů rodiny Brychových a z Prahy dorazivší a v lomu vykoupaní aktivní sportovci/sportovní aktivisté Miloš a Helenka.


DEN 8

Opět se pracovalo, aneb byla sobota, den poslední, činilo se tak s vervou a zápalem. Proto se až po několika hodinách zjistilo, že se dva pracanti ulívají a cosi kutí na věži. Ani příjezd objednané pizzy zezdola z Orla je nepřinutil vylézt. Jak se odpoledne chýlilo k večeru, nervozita stoupala nejen proto, že bylo nutné dokončit úseky a vrátit nádvoří do přijatelné podoby, ale také proto, že komunikační šumy způsobili, že najedená byla pouze část horlivých pracantů a druhá část hlady šilhala. Ta se po definitivním uzavření výkopu raději vzdala umytí v bazénu a přemístila se rovnou v Orlovi, kde papala. Druhá část se koupala, ale pak shledala, že potřebuje také ještě papat, čímž se zdržel odjezd nahoru a vypuknutí onoho tajemného překvapení, které Blekouš s Wondrem chystali celý den. Byla to táborová hra a byla opravdu luxusní. Nic člověka po osmi hodinách kopání krumpáčem a vození koleček nepotěší víc, než když mezi půlnocí a čtvrtou ranní musí čtyřikrát vyběhnout na věž a luštit přitom instrukce jak z Enigmy. Alespoň jsme při hře zjistili, kolika různými sprostými slovy se organizátoři dají titulovat. Poslední otázka pak měla prověřit, co jsme si zapamatovali z našeho poznávacího výletu a určit, ze kdy pocházejí první zmínky o výše zmíněném kostele v Horšově. Ukázalo se, že paměť všech účastníků je nulová, zato fantazie bezbřehá (tipy se pohybovaly v rozsahu 1000BC – 2000AD). Vítězný tým získal zaslouženou medovinu, o kterou se laskavě podělil, i rozjitřené emoce se uklidnily. Děkujeme.

DEN 9

Ráno bylo krušné, aby taky ne, po tak vyčerpávajícím večerním programu . Naštěstí jsme měli v plánu jen sbalit, uklidit altán a rozloučit se. Někteří ještě dodrželi tradici a společně se naobědvali v Orlovi a domluvili se na podzimním výletu. Takže sukces.

Čau sklerotici,

my jsme měli s Káčou přijet v úterý a odložili jsme to na středu, ne ze středy na čtvrtek. To bychom jeli rovnou na výlet a tak to nebylo. Prosím o opravu!

 

V.

Nejnovější obrázek

20160710_130622_hdr

Náhodný obrázek

2010-vylet_horsov-IMG_0635

Poslední komentáře