Eschlkam neboli Vosí

admin - Posted on 24 Říjen 2010

Eschlkam je jedinou bavorskou obcí, která je vidět z hradu Rýzmberka. Její název je odvozen od jasanu (= die Esche) a říčky Kouby (německy Cham, původně Kamb), která obtéká obec na jejím severním úpatí. Chodové říkali této osadě situované v blízkosti Všerubského průsmyku po česku Vosí, snad že je v Eschlkamu poštípaly vosy. Výraznou dominantou obce je farní kostel sv. Jakuba, který byl původně románský a při požáru v r. 1209 vyhořel. V 15. století byl přestavěn v gotickém stylu. Patřil k tzv. Kirchburgen neboli opevněným kostelům, které střežily hranici proti českým válečným nájezdům. Obdobné opevněné kostely byly vystavěny například ve Furthu im Wald, v Neukirchen bei Heiligen Blut a v Kötzingu. V třicetileté válce byl eschlkamský kostelec těžce poškozen stejně jako jeho opevnění. Kostel byl po dotyčné válce opraven, ale zůstal již neopevněný. V 19. století získal svou nynější novorománskou podobu.
Ve středověku měly dějiny Eschlkamu výraznou českou notu. Na počátku 14. století zde měly statky Ramspergerové z Ramspergu s erbem berana, nichž Konrád byl v Eschlkamu fojtem. Rod Ramspergerů se v té době také usadil v Čechách a je zde znám jako Dobrohostové z Ronšperka s hlavním sídly na Horšovském Týně a Poběžovicích. V r. 1422 byl Eschlkam dobyt a zdevastován husity, avšak již o dva roky později zde chránila eschlkamský kostelec dvanáctičlenná bavorská posádka. V letech 1451 – 1465 zastavili bavorští vévodové Eschlkam, Furth a Neukirchen českému rytíři Přibíkovi Klenovskému z Klenové, bývalému táborskému hejtmanovi, jenž proslul v r. 1426 dobytím katolického Stříbra. Přibík měl chránit bavorské pohraničí proti českým kořistnickým vpádům, což se mu ke spokojenosti bavorských vévodů dařilo. Méně spokojeni byli s českou vrchností bavorští poddaní, které Přibík odíral, kde mohl. Po Přibíkovi byl v sedmdesátých letech 15. století purkrabím na Eschlkamu další český rytíř v bavorských službách Racek Rájovský.
Nejvýznamnějším rodákem z Eschlkamu je nepochybně Maxmilián Schmidt řečený Waldschmidt (* 25. února 1832 v Eschlkamu † 8. prosince 1919 v Mnichově), spisovatel, básník a dramatik, jenž má v Eschlkamu své muzeum. Z krajiny básníkova dětství, tedy z česko-bavorského pomezí, pochází právě většina jeho děl. Některá byla přeložena i do češtiny, jako Pámbíčkův plášť (Der Herrgottsmantel), vyšlý česky v překladu Jana Ostena už roku 1897, nebo Hančička, chodské děvče (Hančička, das Chodenmädchen),
Roku 1906 byl spolu s Paulem Heysem dokonce jedním ze dvou německých kandidátů na Nobelovu cenu za literaturu (Heyse ji 1910 také skutečně získal) a v roce 1912 se stal čestným členem Německého spolku spisovatelů (Deutsche Schriftstellerverband), jemuž léta předsedal. Pilným čtenářem Waldschmidtových děl byl i bavorský král Ludvík II., který populárního spisovatele jmenoval svým dvorním radou. Na nočním stolku krále Ludvíka před jeho utonutím ve Starnberském jezeře prý ležela rozečtená Waldschmidtova romantická novela Leonhardsritt.