Ještěrka obecná (Lacerta agilis)

Představuje zřejmě našeho nejoblíbenějšího živočicha na hradě Rýzmberku. Často ji nalézáme na hradních zdech, skládkách kamení a suti a v porostech na nejfrekventovanějších místech hradního areálu. Rýzmberské ještěrky projevují velmi malou plachost, nechají se brát do ruky, aniž by se snažily o útěk, a také směle loví svou kořist přímo před našima očima, jak dokumentuje Johnyho foto. Navrhujeme proto vytvoření nového poddruhu: ještěrka obecná subspecie krotká rýzmberská.
Ještěrka obecná má výrazný pohlavní dimorfismus a samci se od samiček liší zeleným pruhem na boku těla. Samičky jsou hnědavé a obě pohlaví mají na těle různě veliké skvrny. Zbarvení ještěrek obecných přitom vykazuje značnou variabilitu a herpetologové proto popsali řadu nižších taxonomických jednotek.
V jídelníčku ještěrky obecné nalezneme především různý hmyz (mouchy, brouky, sarančata, kobylky, motýli), také pavouky, kroužkovce, plže a terestrické korýše (svinky). Ještěrka loví především ve slunných dnech a kořist dokáže dokonce ulovit i za letu.
Ještěrky obecné jsou vejcorodé a rozmnožují se od května do června. Samice naklade do vyhloubené jamky v písku, mechu, hlíně, suti či suché trávě 3-15 kožovitých měkkých vajíček o velikosti cca 15x8 mm. Kolem poloviny července, většinou po 56 dnech, tedy právě v době naší prázdninové aktivity, se líhnou mláďata, jež dosahují délky kolem 5-6 cm. Již od vylíhnutí si musí shánět sama potravu. Dospělosti dosahují v 1,5-2 letech.
V zimním období většinou ještěrky zalézají do opuštěných nor savců (např. hrabošů), pod kořeny stromů, různých skulinek v hlinitokamenných sutích kde hibernují, čili ukládají se k zimnímu spánku. Hrad Rýzmberk v tomto směru pro ně představuje přímo ideální lokalitu. Ze zimního spánku se probouzí během dubna.
Přátelům hradu Rýzmberka jistě nemusíme připomínat, že všechny naše ještěrky jsou přísně chráněné.