Rod zakladatelů hradu Rýzmberka

    Páni z Rýzmberka patřili k velkému a mocnému rodu Drslaviců, nosících na svém svisle děleném erbu stříbrné poloutrojříčí, v heraldické mluvě polopruhy. Podle rodové tradice představují tyto tři polopruhy tři řeky protékající jejich panstvím, tj. Otavu, Úhlavu a Vltavu, podle jiných Otavu, Úhlavu a Radbuzu. Prvním známým nositelem predikátu "z Rýzmberka" byl Děpold ze Zbiroha (syn Břetislava z Plzně a ze Zbiroha). Na jeho pečeti z r. 1279 čteme SIGILLUM DIPOLDI DE RISNBERC. Děpold ze Zbiroha alias z Rýzmberka je na základě této pečeti považován za zakladatele našeho hradu. V r. 1277 zastával úřad nejvyššího sudího, v letech 1279 - 1282 nejvyššího komořího, čímž se řadil do špičky mocenské elity Českého království. Za nezletilosti krále Václava II. byl společně s pražským biskupem Tobiášem z Bechyně v r. 1281 pověřen zemským sněmem politickým řízením země.  
    Páni z Rýzmberka, potomci Děpoltovi, se rozrodili na několik větví užívající přídomek Švihovští, Dolanští, Výrkové a Mnichové z Rýzmberka.
    Nejznámnější, nejmocnější a nejdéle kvetoucí větev představují nepochybně Švihovští z Rýzmberka, kteří vymřeli po meči roku 1720. Hlavní větev rodu držela Rýzmberk do první dekády 15. století, kdy krátce po r. 1403 prodal Ojíř z Rýzmberka rodové sídlo Rackovi z Janovic, jenž ho pozitivně držel nejpozději v r. 1408. Na své původní sídlo se však Rýzmberkové z větve Švihovských o století později vrátili r. 1508 a drželi ho do r. 1535, kdy ho opět prodali.