Jak vlastně vypadal ve středověku hrad Rýzmberk?


admin - Posted on 25 Září 2010

Středověká podoba a stavební dispozice hradu Rýzmberka byla značně setřena romantickou přestavbou hradní zříceniny na letovisko s rozhlednou, kulečníkem a dalšími dobovými atrakcemi asi v polovině 19. století. Tím vzniká otázka, jak vlastně hrad v době své funkční existence vypadal. Mnoho ikonografických podkladů pro to nemáme.
 Nejstarší vyobrazení Rýzmberka je datováno rokem 1514, kdy bavorský hejtman „před Horním lesem“ Sigmund ze Seyboltstorffu, velitel bavorské pohraniční obrany se sídlem ve Furth im Wald, nechal vyhotovit více než čtyři metry dlouhou a asi půl metru vysokou mapu či spíše vizír česko-bavorské hranice v úseku zhruba od Čerchova k Ostrému. Na tomto jedinečném dokumentu jsou vyobrazeny skicy dvou českých hradů – Rýzmberka a Nového Herštejna. Kresby těchto hradů jsou však provedeny značně stylizované, takže nám o přesné dispozici našeho hradu mnoho nenapoví. U Rýzmberka lze dobře rozeznat dvě věže. Pravá je zřejmě bergfritem opatřeným kuželovitou střechou a levá věží v jihozápadním rohu druhého nádvoří. Uprostřed mezi nimi dominuje vysoký palác.

Zdeněk Procházka, pokus o rekonstrukci hradu v polovině 15. století

Lepší představu získáme z kreseb Alexandra Františka Hebera z let 1842 a 1845, které ještě zastihují Rýzmberk před výše zmíněnou přestavbou. O nově objeveném obrazu Rýzmberka z roku 1849 bylo již v našem Zpravodaji pojednáno i s vyobrazením.
Vedle dokumentů obrazových máme však i písemné prameny. K přestavbě hradu Rýzmberka v polovině 15. století existují zajímavé archivní dokumenty bavorské provenience. Po dvou požárech v r. 1448 přikročil tehdejší majitel Racek II. Rýzmberský z Janovic k vybudování dalšího pásma hradby tvořeného flankovacími baštami s příslušnými kurtinami. Toto pásmo, na jižní straně již třetí, uzavřelo dnešní vstupní neboli I. nádvoří, které svou plochou přesahovalo II. i III. nádvoří dohromady. Nově vytvořený rozsáhlý opevněný prostor odpovídal záměrům, které připisovala bavorská špionáž dotyčnému Rackovi. Podle její interpretace rezignoval Racek na přechovávání posádky v nehrazené Kdyni, její přemístění na hrad ovšem vyžadovalo podstatné rozšíření dosavadní opevněné ubytovací plochy. Tím se Rýzmberk ještě výrazněji adaptoval na "posádkový hrad" umožňující táboření přinejmenším dvojnásob silnějšího válečného kontingentu. Při Rackově stylu válčení je třeba ještě uvážit, že nové nádvoří mohlo dobře sloužit nejen k umístění četných koní, ale také jako chráněné útočiště ukořistěného dobytka. Strategicky nemálo důležité bylo, že nová hradba uzavírala přístup k zdroji vody v příkopu pod jižním nárožím II. nádvoří. Nejpodstatnější ovšem bylo, že hradba s čtverhrannými baštami reflektovala rychlý rozvoj dělostřelby, ke kterému došlo za husitských válek, a vytvořila rozsáhlé předsunuté opevnění, které značně oddalovalo hlavně obléhacích děl od vstupní brány do II. nádvoří. Zároveň byl potenciální nepřítel připraven o rozsáhlý nástupní prostor k dobývání hradu, neboť vznikem I. nádvoří zmizela poslední větší rovná plocha, na které bylo možno pohodlně rozmístit artilerii a různé obléhací stroje a zařízení. Zcela oprávněně hovořili bavorští hejtmani o tom, že Rýzmberk je po přestavbě těžko dobyvatelný. Předpokládám, že budování nového opevnění Rýzmberka bylo zcela v intencích zemského gubernátora Jiřího z Poděbrad, ne-li přímo z jeho podnětu, neboť mu nemohl uniknout zásadní význam Rýzmberka nejen pro obranu Všerubského průsmyku, ale také jako vynikající základna k případnému válečnému tažení do bavorských zemí. Soudím také, že důležitým podnětem k jeho přestavbě byly chronické války Racka Rýzmberského z Janovic s bavorskými sousedy, během nichž byl najatými úkladnými žháři Rýzmberk v roce 1448 dvakrát vypálen. Po jednom loupežném tažení rýzmberské posádky, která ukořistila v Bavorsku asi 120 kusů dobytka pronikl stíhací oddíl Albrechta Nothafta z Wernberga a Martina Satlpognára z Lichtenecku 10. července 1452 poměrně snadno až k ochranným plotům před Rýzmberkem, což mohl Racek chápat jako pokus o překvapivé ztečení svého hlavního sídla. V každém případě lze považovat uvedené datum za celkem bezpečný termín post quem výstavby opevnění I. nádvoří, neboť zjištěné novostavby by Bavoři nepochybně zpozorovali a oznámili vévodům. Nic takového se však nestalo. Naproti tomu zpráva úředníka ve Straubingu vévodovi Albrechtovi Bavorskému z 26. prosince 1452, která reflektuje zjištění bavorských zpravodajů, hovoří o nově vystavěných "vier häuser, die mit schranken, gräben und verklaybten zaun wol zugericht, das die nicht gering zu gewynnen sein". Dotyčné "čtyři domy" se závorami, příkopy a ploty nemohly být ničím jiným, než čerstvě vystavěnými flankovacími baštami vnější jižní hradby, které ještě nebyly spojeny zděnými kurtinami, ale jen provizorními ploty či kolovou hradbou. Počet bašt souhlasí s dnešním stavem, písemně nepotvrzena zůstává velká čtyřhranná věž u první brány, fungující jako kovárna, kterou Zdeněk Procházka klade do stejného časového horizontu. Logické uzavření celého opevněného systému I. nádvoří by pak měla představovat vstupní věž s padacím mostem přes suchý příkop, k jejíž přesnější dataci nám také chybí písemné podklady. Bez dvou věží na východní straně - tedy kovárny a vstupní věže - by však ztrácela celá Rackova fortifikační soustava smysl a není důvodů pochybovat, že náleží do stejné časové periody. Můžeme jen litovat absence dalších zpráv bavorských zpravodajů, které by ozřejmily další souvislosti a postup Rackovy přestavby. S písemnými zprávami koresponduje dobře dendrochronologický výzkum provedený za naší spoluúčasti v r. 2002, kdy lešeňové jedlové kuláče ze zachované zdi u vyhlídkové věže byly Tomášem Kynclem z Botanického ústavu ČAV datovány do r. 1451.

Zdeněk Procházka, pokus o rekonstrukci hradu na počátku 16. století

Kombinací poznatků z archeologických výzkumů a zachovaných obrazových a písemných pramenů lze zrekonstruovat přibližnou středověkou podobu hradu.
 V první fázi výstavby za pánů z Rýzmberka v druhé polovině 13. století byl vybudován nejprve hrad bergfritového typu. Jeho součástí byl v jihozápadním rohu objektu dnes již zaniklý bergfrit – válcová útočištná věž, která kontrolovala přístupovou cestou nad bránou z I. do II. nádvoří nyní rekonstruovanou. Na protilehlé straně v místě novodobé rozhledny byl situován palác. Následujícími přestavbami však vyrostl z hradu vcelku průměrných parametrů objekt srovnatelný s výstavnými dvoupalácovými hrady Rožmberků jaké představovaly Helfenburk u Bavorova či Dívčí kámen.
Přestavba v prvé polovině 14. století se dostavbou druhého paláce zapojila do módního trendu podvojných dispozic (dvoupalácové či dvouvěžové dispozice za Karla IV.). Dvoupalácové hrady rozvíjely obytnou složku, při čemž některé jako Rýzmberk a zmíněný Helfenburk nezanedbávaly ani složku opevňovací. K této přestavbě nám však chybí přesnější datace.
Zmíněná přestavba za Racka Rýzmberského, kterou můžeme vcelku spolehlivě datovat do let 1451 – 1452, představovala jeden z prvních dokladů flankovacího opevnění reagujícího na rychlý vývoj dělostřelby a podkopové techniky v první polovině 15. století, která pro hrady znamenala přímo smrtelné nebezpečí. Z linie hradeb vystupující flankovací bašty, tj. věže zhruba ve výši hradby, umožňovaly flankování neboli boční střelbu vykrývající mrtvý prostor, který obránci z ochozu hradeb jinak nemohli zasáhnout.
Pro poslední přestavbu představuje důležitý údaj zpráva o předávání hradní artilerie, kdy Václav Švihovský z Rýzmberka přebíral r. 1504 od hraběte Oldřicha z Hardeka „čtyři velké tarasnice a srubnici, děla, která byla na baště pod velkou světnicí, kteroužto střelbu předtím na Rýzmberk z Helfenburka nebo Kladska přivezli.“ Tento údaj dokládá, že v této době už byla vystavěna dělostřelecká bašta Okrouhlice střežící bránu do prvního nádvoří.
Do období, kdy držel Rýzmberk původem bohatý rakouský šlechtic Oldřich z Hardeka (1499 – 1508), náleží tedy zřejmě poslední pozdněgotická přestavba, kdy hrad byl posílen o zmíněnou dělostřeleckou baštu Okrouhlici, unikátní protáhlou baštu zvanou Nudle přepažující příkop na západní straně, zemní sypanou dělostřeleckou baštu a konečně o mohutnou dělostřeleckou věž na severní straně hradu. Tím se stal Rýzmberk impozantní pevností opatřenou nejmodernějšími prvky soudobé opevňovací techniky. Vyspělost pozdněgotického opevnění hradu Rýzmberka vedla některé badatele k domněnce, že jeho tvůrcem je královský stavitel Benedikt Rejt z Pístova, známý architekt Vladislavského sálu a opevnění Pražského hradu. To ovšem není nikde písemně doloženo.
 

Rekonstrukce hradu Rýzmberka kolem r. 1500, pohlednice Rýzmberk u Kdyně, nakl. Beatris 2008, kresba Rostislav Vojkovský (výřez, upraveno)

Nejnovější obrázek

20160710_130622_hdr

Náhodný obrázek

dsc04675

Poslední komentáře