Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu!

Po poněkud komplikovaných poradách a diskuzích jsme se nakonec 7. listopadu L. P. 2009 vydali na náš milovaný Rýzmberk. Prvním nepochybným úspěchem expedice bylo, že po celý víkend nepršelo, ač na druhé straně jsme se pro husté mlhavo nemohli pokochat úchvatným panoramatem výhledu z hradní věže. Tento zádrhel však myslím při listopadovém opadavu esteticky suplovaly dosud neznámé průhledy a výhledy na různé malebné části hradního torza (toto však bude ještě třeba konzultovat s Májou). Nové dosud nevídané pohledy pohotově zachytili naši fotografové, jak lze seznat v přiložené fotodokumentaci.
Co však nám velmi chybělo bylo dostavěné křídlo Brychovy brány, jak bylo původně plánováno. Na vině byla vyšší moc, totiž podzimní sněhová kalamita, jenž asi na tři týdny zdržela jiné stavební zakázky firmy pana Snížka, které bylo nutno dokončit. Rýzmberk tedy musí počkat do příštího jara a již se ozývaly návrhy na náš další výlet v tomto období. Ne všichni mohli spatřit nový odkryv záhadných stavebních útvarů novopečeného magistra archeologie Petra Kauska v obtížně přístupných částech nad Brychovou bránou. I zde však jsou díky odvaze a obratnosti Vejcete tyto objekty zachyceny aspoň fotograficky.
Z hradu jsme zamířili mimo plánovaný itinerář k původně gotickému kostelu sv. Mikuláše ve Staré Kdyni. Byl to šťastný nápad, neboť řada účastníků našich expedic viděla tuto cennou historickou památku, vlastně v Kdyni nejcennější, poprvé. K vidění byl i kamenný erbovní náhrobník Jindřicha Buriana z Gutštejna na Rýzmberku a Koutu († 29. 10. 1619) a jeho manželky Kateřiny Sybily ze Švamberka. Neodpustím si připomenutí, že Jindřich Burian z Gutštejna řečený Dlouhý byl válečným komisařem odbojné stavovské vlády v druhém protihabsburském povstání, během něhož na neznámém místě (snad při obléhání Vídně) zahynul či padl. Jako „rebelovi zemřelému v trvalé vzpouře“ byl jeho dvěma synům a dvěma dcerám konfiskován veškerý majetek. Kostel přestavovali v barokním slohu hrabata Stadionové, jejichž erb je dosud zachován nad hlavním vchodem.
Díky ochotě pracovníků Muzea příhraničí ve Kdyni jsme v mimosezónní době mohli navštívit tuto poměrně nedávno vybudovanou expozici a shlédnout mj. zdařilou repliku Brychovy brány a exponáty z archeologických nálezů na hradech Rýzmberku a Novém Herštejně. Velké pozornosti se těšily i plastické modely dotyčných hradů zhotovené nám dobře známým badatelem Zdeňkem Procházkou. Poté následovala prohlídka dobře zachovalé kdyňské synagogy, která je podle hodnocení odborníků výjimečně dochovaným příkladem synagogální architektury v Čechách, dokonce údajně třetí nejzachovalejší v západních Čechách. Postavena byla v letech 1862 – 1863 v historizujícím novorománském slohu s novorenesančními prvky poblíž náměstí. Potřebné finance na její stavbu mezi sebou sesbírali členové kdyňské židovské náboženské obce. Zasvěcena byla 21. ledna 1863, ale od roku 1929 se konaly bohoslužby jen o svátcích, naposledy v roce 1936. Po válce přešla synagoga do majetku Československé církve husitské. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800. 000 Kč soukromému vlastníkovi, který ji chtěl přeměnit na pivnici. Město Kdyně nakonec po dlouhých jednáních synagogu vykoupilo, získalo do svého vlastnictví a nechalo zčásti opravit. Ministerstvo kultury ČR ji na základě návrhu Památkového ústavu v Plzni prohlásilo za národní kulturní památku. Slovutný magistrát města Kdyně dnes využívá synagogu jako zasedací síň.
Návštěvou synagogy končila poznávací část prvního dne, nikoliv však kulturní, která byla završena slavnostní recepcí v oblíbené restauraci Černý orel. Dříve to byl zájezdní hostinec "Na poště" Jana Ublakera připomínaný již v 18. století. Vzhledem k nespornému historickému významu této restaurace zejména v posledním desetiletí uvažují někteří památkáři podpořit její prohlášení za národní kulturní památku. Zlatým hřebem slavnostního večera, jehož se také zúčastnila nám všem milá rodina pana Milana Brycha, bylo předání historického praporce pánů Rýzmberských z Janovic do rukou doyena Spolku přátel Rýzmberka. To bylo slávy!
Nakonec byl zlomen poslední odpor těch, kteří chtěli přespat na hradě, a odebrali jsme se na přespání do vybraných pensionů (Apex a Hypex – Inter chata).

Den druhý: hlavní cíl bývalý klášter augustiniánů poustevníků v Pivoni, nejstarší gotická stavba v Čechách. Pivoň sice většina z nás dobře zná, ale nedávné nové a velmi překvapující archeologické objevy při záchranném výzkumu vedeném Dr. Břicháčkem, vyvolaly znovu zájem o tuto doposavad opomíjenou historickou památku. Protože oficiální zpráva o výzkumu nebyla ještě publikována a zřejmě nějakou dobu ještě nebude, je třeba vzít mé reference o výsledcích výzkumu s jistou rezervou, byť mám dosti syrové ústní informace přímo od zmíněného Dr. Břicháčka. Na přiložených informačních fotografiích z návštěvy Pivoně krátce před naším výletem lze mj. vidět pozůstatky zdi boční lodi raně gotického klášterního kostela s neidentifikovanými hroby z různých časových horizontů, gotický svorník s plastikou beránka božího, zlomek sloupové přípory s motivem lilie, pozůstatky klášterních akvaduktů svádějících vodu do cisterny a zeď neznámé funkce z renesanční přestavby kláštera. V době, kdy jsme Pivoň navštívili byly již bohužel zakryty nově objevené zbytky budov původního klášterního komplexu na plošině mezi stávajícím kostelem a vjezdovou silnicí a zbytky klášterního mlýna zhruba v místech pod vyhlídkou hraběnky Micuko.
Zakončení epochálního výletu nastalo v kolébce Evropské unie – Poběžovicích, přesněji řečeno v proslulém hotelu Hubertus. Ten nezůstal nic dlužen své dřívější pověsti hlavního střediska rýzmberských gurmánů.

Nakonec musím s lítostí oznámit udělení přísné důtky všem, kteří se dostavili s téměř hodinovým zpožděním (!!!) na nedělní sraz na kdyňském náměstí. Také budu muset oznámit tuto důtku rodičům dotyčných provinilců, což činím právě prostřednictvím našeho Zpravodaje.

jj